Roudno

<< Únor 2012 >>
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
		1	2	3	4	5
6	7	8	9	10	11	12
13	14	15	16	17	18	19
20	21	22	23	24	25	26
27	28	29

Úterý, 24 Březen 2009 22:42 |

Obec leží na pravém břehu přehrady Slezská Harta na úpatí nejvyšší sopky v oblasti Velkého Roudného. Před výstavbou přehrady navazovala na obec Razová. Průměrná nadmořská výška 577 m n.m.

Rozloha katastrálního území: 2 214 ha
Počet obyvatel: 179 (1.1.2010)

Historie

Rautenberk, německý název obce, byl ještě přesnější – „Roudenská Hora“. Pojmenování je jednoznačně od rudy, která se zde nachází – měděná, železná a zlatá. Zlato se nacházelo a rýžovalo i v nánosech řeky Moravice. Dokonce ještě za první republiky byl na svahu Roudného nalezen plíšek ryzího zlata.

První písemný doklad o obci je z roku 1397, který nasvědčuje, že Roudno muselo vzniknout již dříve. Část obce, kterou v 90. letech 20. století zatopila voda Slezské Harty, byla uváděná již v roce 1224. V zatopené části obce byl v roce 1546 postaven hamr. Ke konci 18. století zde byla zaznamenána těžba mědi. Markvart ze Šternberku a Petr z Kravař připisují šternberské panství (kde je v seznamu i Roudno) jako věno opavské a ratibořské kněžně Anně Přemyslovně (z přemyslovské větve syna krále Přemysla Otakara II. – Mikuláše).

Na začátku 15. stol. patří Roudno k panství Dvorců, které vlastnili páni z Kravař a Plumlova, po nich z Dubé a Lipého. V 2. pol. 18. století majitel šternberského panství, vévoda z Minstrberku (vnuk českého krále Jiřího z Poděbrad), zakládá Karlovec a samostatné karlovecké panství, k němuž náleželo i Roudno. Panství dědí vévoda Virtmberský (zakladatel Nové Pláně) a roku 1693 ho prodává hrabatům Stratman, kteří založili Nové Valteřice (pocházeli z Dánska – Straetman). Ti ho prodávají Lichtnštejnům (místodržící Českého království a vévodové opavští), kteří ho vlastnili, včetně Roudna, až do roku 1945. K Roudnu patřil mlýn a pila, lom a pískovna. Její částí je osada Volárna, která vznikla ve 2. polovině 18. století na místě zrušené stáje.

Historické budovy, památky a pamětihodnosti

Barokní kostel – postavený v polovině 17. století

Rozhledna Velký Roudný (postavena v roce 2007) – 20 metrů vysoká dřevěná konstrukci na betonových základech s krytou vyhlídkovou plošinou na vrcholu, z rozhledny je výhled na hřeben Hrubého Jeseníku, na Nízký Jeseník, Krnovsko, Opavsko, Beskydy a Oderské vrchy

Zděná kaplička – postavena v roce 1933 a zrekonstruována v roce 1998, u kapličky je železná schránka s vrcholovou knihou

Křížová cesta ke zděné kapli

Dvě kamenné mohyly s křížem – věnované obětem 1. světové války

Přírodní zajímavosti

Velký Roudný (780 m n. m.) a Malý Roudný (771 m n. m.) tvoří dva nápadné vrcholy nad obcí Roudno.

NPP Velký Roudný (780 m n. m.) – nejvyšší a současně geomorfologicky nejzachovalejší pleistocénní stratovulkán Nízkého Jeseníku s několika lávovými proudy a zachovalým jícnem, na jehož stavbě se podílejí produkty výlevné a explozivní vulkanické činnosti. Vedle popsaného geomorfologicky významného útvaru je předmětem ochrany komplex druhově pestrých mezofilních luk s výskytem zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin. Podobný luční komplex v takto zachovalém stavu se jinde v Nízkém Jeseníku nevyskytuje. Jeho význam umocňuje i výskyt řady subtermofilních druhů rostlin, které jsou zde vázány právě na výhřevný substrát čedičových tufů. Krajinářsky významný je systém souběžných, dřevinami hustě zarostlých mezí, které vznikly na kamenicích.

Lávové proudy Velkého Roudného – nejdelší je severovýchodní proud, ve kterém byl zřízen lom na těžbu čediče. Tento lávový proud přehradil v místech dnešní Slezské Harty údolí řeky Moravice, čímž vzniklo velké jezero, do kterého padaly sopečné vyvřeliny. Ty tvořily usazeniny pórovitých tufitů, které se dodnes nacházejí v okolí obce Razová. Tyto tufity se těžily jako dobrý stavební materiál.

Čertův kámen na vrcholu Velkého Roudného – velký tufový kámen nalezneme nedaleko vrcholu Velkého Roudného. K tomuto kameni se váže pověst o souboji Boha s ďáblem, ti se o kámen přetahovali a na kameni tak můžeme spatřit otisk šlépěje a rýhy po čertovských drápech.