Slezská Harta

Vyhaslá smíšená sopka (671,7 m n. m.) na jihozápadním okraji města Bruntálu. Těsně pod vrcholem kopce byly v druhé polovině 19. století založeny lomy na tufy, které během století splynuly v rozsáhlý odkryv. Přírodní památka zahrnuje nejbližší okolí odkryvu.

Geologie:

Uhlířský vrch (671,7 m n. m.) je pozůstatkem denudačními procesy značně zhlazeného stratovulkánu (smíšené sopky). Průzkumem byly zjištěny nejméně dvě fáze explozivní a efuzivní (výlevné) činnosti sopky. Na povrchu terénu jsou odkryty pouze produkty mladší fáze. Čedičové horniny v temenní oblasti vrchu jsou nejspíše lávovou a zčásti i žilnou výplní střední nebo spodní části kráteru, který byl obklopen prstencovitým valem vulkanoklastik. Během erupce se vytvořilo lávové jezero, které se po protržení obvodového valu začalo vylévat směrem k východu. Petrograficky lze čedičové horniny Uhlířského vrchu zařadit jako nefelinický bazanit, přecházející do alkalického olivinického čediče popř. olivinického nefelinitu.
Vulkanoklastika zůstala dodnes zachována jen ve dvou reliktech na severozápadním a jižním úbočí vrchu. Rozsáhlá těžba se omezila pouze do oblasti jižního reliktu. Lomové stěny s celkovou výškou kolem 30 m umožňují studium stavby vulkanoklastických uloženin - tufů téměř v celé zachované mocnosti. Jejich styk s podložními kulmskými horninami flyšového charakteru, svrchnokarbonskými břidlicemi a drobami hornobenešovského souvrství, byl odkryt v základně jihozápadní části lomu. Ve zdejším vulkanoklastickém materiálu výrazně převládají lapilli o velikosti 0,2 až 3 cm, popř. strusky a malé bomby (3 až 10 cm). Vzácně byly zjištěny bomby a bloky o rozměrech přes jeden metr. Nedostatek jemnějších částic působí jen velmi slabou soudržnost horniny. Podle materiálového původu lze rozlišit částice autigenní (sklovité, horninové a krystalové) a alotigenní - ty jsou tvořeny úlomky slabě kontaktně metamorfovaných kulmských hornin. Ty také mnohde tvoří uzavřeniny (xenolity) v jádrech sopečných bomb. Na základě centroklinální orientace větších částic je možno usuzovat, že oba relikty vulkanoklastik pocházejí z vnitřní části nasypaného valu. Aktivita sopky spadá do období spodního pleistocénu, radiometricky bylo stáří čedičové horniny určeno zhruba na 1,9 miliónu let.

Květena:

Ačkoliv je hlavním motivem ochrany zachování profilu třetihorní sopky, je lokalita zajímavá také z botanického hlediska, protože bývalým lomem obnažené čedičové tufy a strusky na jižně orientovaném svahu vytvářejí výjimečně teplý biotop. Opuštěná stěna lomu, jeho horní okraj a ploché lomové dno poskytují útočiště řadě teplomilných druhů rostlin, které jinde v Nízkém Jeseníku nerostou nebo jsou jen velmi vzácně. Patří k nim např. populace celostátně ohroženého bělolistu rolního (Logfia arvensis) v otevřených porostech na dně lomu. Na horní hraně lomu roste omezená populace devaterníku velkokvětého tmavého (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum) a další teplomilné druhy, např. tařice kališní (Alyssum alyssoides), pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta), mochna jarní (Potenrilla tabernaemontani), jahodník trávnice (Fragaria viridis), zběhovec lesní (Ajuga genevensis) aj. Celý lom, jeho dno i stěny však postupně zarůstají břízami, jívami a modřínem. Populace heliofilních a subtermofilních druhů slábnou a ustupují. Nejmarkantněji se zastínění projevilo ústupem bělolistu, který ještě kolem roku 1970 vytvářel na dně lomu souvislý porost.

Management:

Stěny zarůstají dřevinami a keři, které jsou postupně redukovány.

Použité zdroje informací:

Weissmannová H a kol. (2004): Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

Komentářů

Přidat Nový

Přidat komentář
Jméno:
Email:
Název:
	Please input the anti-spam code that you can read in the image.

Powered by !JoomlaComment 4.0alpha

3.25 Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."